„Jééé, to je hezké zvížátko!“žvatlá infantilně paní v červené mikině a hrne se jako buldozer do ohrady s koňmi. ,,Ale néééé, on mě kousnul!“Proč? Protože se cítil být v ohrožení. A nemůžeme se mu vůbec divit. Vždyť si představte, jak by vám bylo, kdyby se neznámá osoba se zvoláním ,,jé, to jsou hezká zvížátka“ hrnula k vašim ratolestem a začala je osahávat.
Koně jsou vysoce inteligentní a citlivé bytosti, které mají svou osobnost. Protože neumí mluvit, komunikují převážně řečí těla (mimochodem to platí i u lidí, řeč těla prozradí mnohem více než ústní projev, jenže většina z nás se soustředí jen na vyřčená slova a zbytek komunikačních signálů opomíjí). A co které nonverbální signály znamenají?
,,Běž pryč a nech mě být.“ říká kůň prostřednictvím uší nebo ocasu. Nervózní šlehání ocasem nebo uši přilepené k hlavě značí, že se koni něco nelíbí, že se cítí být v ohrožení. (Pokud mu ale kolem zadku poletují otravné mouchy, neotravujete ho vy, ale hmyz 🙂
,,Rád tě vidím.“ dává najevo kůň, když hlasitě zařehtá na přivítanou. Hřebec tak ještě raději vítá kobylu.
,,Co se děje?“ zpozorní kůň, jestliže roztáhne nozdry (připomíná větřícího psa) a může začít i frkat. Tak se děje většinou když zmerčí něco nového nebo neznámého a potenciálně nebezpečného.
,,Copak to je?“ říká si kůň, když zmerčený objekt začne olizovat, například chytré hodinky.
Závěrem ještě připomeneme starou dobrou zásadu, že ke koni přistupujeme vždy zepředu, aby se nás nelekl. A pro jistotu ještě pár slov o krmení. Cizí koně zásadně nekrmíme, mnozí totiž nesmí ani jablka, ani staré pečivo. Místo přilepšení bychom jim tak mohli ublížit! Stejně jako lidé trpí i zvířata nemocemi, jako je diabetes, žaludeční vředy nebo potravinová intolerance. Nehledě na to, že kůň má jednoduchý žaludek, neumí zvracet a konzumace nevhodných potravin může vést k ohrožení jeho života. Nebezpečné může být i krmení ve stádě, a to z toho důvodu, že hladová zvířata mohou začít o jídlo soupeřit a v zápalu boje vám ukousnout třeba prst.